Jan Hanč
Scelta di testi contenuti in:
Avvenimenti
Traduzione di Davide Sormani
| Události (1948) | ||
Cammino la seraCammino la sera cammino per la città estranea |
Jdu večerJdu večer jdu cizím městem |
|
NoOggi no e domani ancora no |
NeDnes ne a zítra opět ne |
|
FestaIeri ceppi di legno Hai gambe abbronzate Guardiamo il parroco |
SvátekVčera dřevěné klady Máš opalené nohy Hledíme na faráře |
|
Perché si legano i fioriLa perversione è un privilegio più faticoso del diritto regio. Non parlo dei meriti. Non troverai due gesti uguali e dipende da Te se vuoi affliggerti per questo. Cioè non dipende affatto da Te, guarda negli appartamenti in cui la sera tardi al ritorno da feste in giardino la gente sventola come flosce vele bagnate su un carro che corre follemente! Ascolto già da trent’anni la campana a morto, l’intrigante. La colpa non è in noi, ma in quelli che per immodestia non si identificano nella poesia. La poesia non è letteratura, quell’hashish per vecchie sdentate. Noi siamo Voi, Voi innanzitutto e molto più di noi. Non dubito del fatto che ci capiremo; nonostante la vita abbia molti sensi. Qualcosa si svolge in noi se scorgiamo un ragno, anche se non ci fermiamo a pensarci su. Non è perciò indegno dell’ingegnere meccanico provare sulla soglia di un autunno lamentoso paura per il giallo portone chiuso della Scuola Ausiliaria. Cent’altri, come quando gridi alla Città di Roccia, sono angosciati invece dalla bruttezza inquisitoria dei consumi, o da una stanza vuota con finestre aperte, da un giardino, da una lunga pioggia, dai tuoni. Da una notte malinconica, perché non hanno chi abbracciare, né hanno cosa aspettare, tranne un mattino che però per ora è incerto. La vita rimbomba regolare in ignoti passi pesanti e un’amante insensibile, per la quale perdono il sonno, sospirerà alla fine il suo servile Sì tra le loro braccia. |
Proč se váže kvítíÚchylnost jest obtížnější výsadou než královské právo. Nemluvím o zásluchách. Dvě gesta nena-lezneš stejná a na Tobě záleží, chceš-li nad tím truchlit. Totiž na Tobě vůbec nezáleží, pohleď do příbytků, v nichž ze zahradních slavností pozdě večer vracející se lidé vlají jako spliklé mokré plachty na šileně ujíždějícím voze! Naslouchám už třicet let umíračku, intrikánovi. Vina není v nás, nýbrž v těch, kteří se z neskromnosti neztotožňují s poesií. Poesie není literatura, onen hašiš pro bez-zubé baby. My jsme Vy, Vy především a mnohem více nežli my. Nepochybuji o tom, že se domluvíme; přesto, že je život mnohamyslný. Něco se v nás odehrává, spatříme-li pavouka, i když to blíže nikdy nezkoumáme. Není proto pod důstojnost strojního inženýra, pocití-li na prahu lkajícího podzimu bázeň ze zavřených žlutých vrat Pomocné školy. Sta jiných, jako když křikneš do Skalního města, tísní zas inkvizitorská nevzhlednost konzumů, nebo prázdná místnost s otevřenými okny, zahrada, dlouhý déšť, hřmění. Těžkomyslná noc, protože nemají koho obejmout, aniž mají co očekávat, kromě rána, které je ale zatím nejisté. V nezná-mých těžkých krocích odměřeně duní život a necitelná milenka, pro kterou nemohou usnout, vy-dechne nakonec svoje oddané Ano v jejích objetí. |
|
RitornoIl silenzio della notte |
NávratTicho noci |
|
*Talvolta ho la sensazione |
*Mívám dojem |
|
*Strisci |
*Plazíš se |
|
PioggiaPiove |
DéšťPrší |
|